Často se nám stává, že máme od místa, kam jedeme, nějaké očekávání. Čekáme často různý diskomfort, že něco nebude, že se objeví problémy atd. Na místě jsme pak tím pádem překvapeni, že je všechno přesně obráceně. Překvapení to bývají většinou příjemná a to samé platí i o Jihoafrické republice. Co jsou tedy věci, které nás nejvíce v Jihoafrické republice překvapily?

Kde budeme nakupovat pitnou vodu?

Jedeme do Afriky. Psychicky se připravujeme na to, že všude budeme muset mít zásoby balené vody. Po příjezdu zjišťujeme, že pitná voda teče běžně z kohoutků a že je to jedna z nejlepších na světě.

Záchody, které splachují (i papír)

Když vyrazíte s hlavou plnou předsudků o nevyspělé Africe, která je sto let za opicemi, čekáte mimo jiné i to, že budete chodit na záchod někam na dvorek, kde potřebu vykonáte do díry, kterou následně zakopete. V podstatě podobně, jako to ještě stále je v nějakých českých kempech (zdravíme na Berounku). Všechny záchody, se kterými jsme se setkali (včetně těch v parcích, na vyhlídkách v horách a dalších veřejných místech) jsou evropského stylu – splachovací, do kterých se narozdíl od třeba Střední Ameriky splachuje i papír. A u záchodů samozřejmě najdete i umyvadlo, kde z kohoutku teče…

Teplá voda?

Poučeni z Nikaragui jsme předpokládali, že kde není doslova uvedeno, že je teplá voda, tak tam není. Omyl. Tady tekla teplá voda všude, kam jsme zamířili od záchodků v parku, přes benzínky až po ubytování v kempech.

Čerpací stanice

Benzín si tu nemůžete načepovat sami – u každého stojanu tu stojí chlapík, ten vám benzín načepuje, v mezičase umyje skla u auta a rovnou u něj i platíte. Takhle čistá okna na autě nemíváme ani doma. No a hádejte, bere i karty. Rozdíl oproti Evropě není ale jen ve způsobu čepování benzínu – čerpacích stanic tu není miliarda a nejsou rozmístěné po pěti až deseti kilometrech. Benzínka bývá jedna ve větším městě a pak většinou cca jednou za 200-400 kilometrů – proto než jsme benzínku minuli, vždycky jsme si přečetli ceduli, jak daleko najdeme další.

Můžeme platit kartou?

Velké překvapení pro nás bylo, že téměř všude se dá platit kartou – vstupy do parku, obchody, recepce v našich ubytováních i na benzínce či v restauracích. Hotovosti jsme si na letišti vyměnili hromadu a nakonec jsme ji utráceli v podstatě nuceně i v místech, kde jsme mohli běžně platit kartou. Poslední místa, kde karty neberou jsou stánky podél silnic, kde se prodává ovoce, zelenina a různé dárečky a další cetky.

Africké křižovatky

Novinkou, které jsme se původně obávali, byly tzv “four way stop” tedy africké křižovatky, které se odbavují fifo frontou – každý zastaví a první odjíždí ten, co první přijel. Ve finále nám tenhle systém začal dávat dost velký smysl a i když to na první pohled může vypadat strašidelně, občas by se vyplatil i na nějakých českých křižovatkách pro rychlejší odbavení.

Všude okolo město?!

První týden jsme projížděli místy, o kterých navigace tvrdila, že to jsou města. Domky tu jsou rozeseté po kopcích široko daleko, ale vede tu jen jedna silnice. K domu si každý dojede po prašné cestě, na kterou si z normální silnice sjede. Předpokládáme, že si ji musí i každý předem ušlapat. Chodníky téměř neexistují.

Internet v mobilu

Po příjezdu jsme nakoupili datovou simkartu s datovým limitem 5gb, v přepočtu na naše kč stála cca 400,-. Internet jsme měli všude, včetně národních parků a hor. Na rychlost jsme si také stěžovat nemohli.

Rychlostní limity

Když už v Africe najdete rychlostní limit, bývá to 120 na cestě mimo město. Ve městech se často projíždí i 90. To nás v prvních hodinách cesty docela šokovalo a padaly hlášky o tom, jaký to jsou v Africe všichni řízci, že jezdí takhle rychle. Později nám došlo, že s našimi rychlostními limity byste danou zemi projížděli násobně pomaleji (a že je to země hodně velká) a rychlostní limity dávají smysl. Člověk nesmí ale ztratit rozum a když vidí ceduli “pozor slon, hroch, prase, krávy..” tak opravdu přibrzdit a dávat pozor na to, aby vám nějaká ta potvora nevlítla do silnice. Bod závěrem – ne, slon se opravdu neuhne, když vidí auto, protože je mnohem větší a silnější, tak si to auto nemá problém uklidit.

Děkujeme za přečtení

Ahoj, jsme Bízovi a cestování s dítětem je sport, který provozujeme už Maxových šesti týdnů. Na cestování máme nejradši nové zážitky, které nám přinese a fakt, že nám rozšiřuje obzory. To samé chceme pro Maxe. Na cestách rádi fotíme a natáčíme. Inspirujte se našimi příběhy a tipy pro cestování s dětmi.

Přihlaste se k odběru newsletteru

7 důvodů proč odebírat Newsletter