Tento článek je součásti seriálu: Mauritius 2017

Na ostrově Mauricius jsme s naším malým cestovatelem už pár dní a začínáme si všímat víc života kolem sebe. Hlavně teda díky tomu, že se nám vyřešily starosti sami se sebou – žano, máme datovou simku, ano, jsme rozmazlení evropani, ano, je nám mnohem líp s googlem než bez něj. Ale zpátky k životu na ostrově. Ten tu plyne pomalu a pohodlně. V tropických vedrech se místní schovávají na autobusových zastávkách a čekají na místní dopravu, která nemá žádný jízdní řád. On ten autobus jednou pojede.. Ti, co nejsou schovaní ve stínu autobusové zastávky chodí po venku s deštníkem, aby si trochu stínili od slunce.

Základní info:

  • Kdy jsme tam byli: březen 2017
  • Jak jsme se sem dostali: letěli jsme s Eurowings z Kolína nad Rýnem. Do Kolína nad Rýnem jsme doletěli z Prahy.
  • Jak se tu pohybovat: Doporučujeme pronajmout auto. Funguje tu ale i hromadná doprava, která nemá žádné jízdní řády. Musíte se posadit na zastávku a čekat, až něco pojede.
  • Jak se domluvit: Mluví se tu anglicky a kreolsky – velmi podobné francouštině
  • Čím se platí: platidlo je Mauricijská Rupie
  • Víza: na Mauricius nemusíte dopředu zařizovat víza. Pokud tu budete méně než 3 měsíce, na letišti si vyřídíte povolení vstupu. Za povolení vstupu se platí na místě v hotovosti (cena byla 5 dolarů za osobu). Na letišti musíte nahlásit adresu ubytování a datum odletu.
  • Jak jsme tu byli dlouho: 10 dní
  • Zajímavosti: vyzkoušejte dračí ovoce, nakupovat můžete ve sparu, doporučujeme ale menší místní obchůdky

Život na Mauriciu

Den tu běží tak nějak pomaleji – do školy a do práce se vyráží kolem deváté. Většina škol tu má vlastní uniformy. Přes den se prodává ve stáncích u pláže a u silnice jídlo a ovoce kolemjdoucím nejen turistům. Odpoledne se chodí s velkými taškami a dlouhými klacky s hákem na konci na lov. Takhle místní sundávají ovoce ze stromů. Dlouhý klacek proto, aby dosáhl i za plot. Druhý den se ovoce prodá a jede se na novo. Nemůžeme si pomoct a přemýšlíme, jak vyžít ze surovin, které nám dává ostrov. Hromada ovoce, na každé palmě desítky kokosů, cukrová třtina na všech polích. Banánovník v každé zahradě. Člověk by se tu o sebe asi dokázal postarat.

Cestujeme po ostrově Mauricius

Zpátky k našim zážitkům z cest. Jako jeden z prvních dnů se jen neflákáme na pláži a vyrážíme víc objevovat ostrov. Ono vyrazit objevovat znamená mírnou dávku stresu způsobenou řízením na „špatné“ straně. K tomu spojenou s dávkou frustrace, kdy místo blikny pravidelně zapínáte stěrač. Podle toho také spolehlivě poznáte turistu v půjčeném autě. Už nás tu takhle za jasného dne stírala i celá kolona aut.

Casela Zoo

Jako naši první výpravu jsme si zvolili blízkou Casella zoo. Vstup samozřejme jak se sluší a patří pro turisty téměř dvojnásobný (místní platí 450 rupií, turista 750), i tak ale za ten zážitek to rozhodně stojí. V zahradě vás obklopuje všudypřítomná zeleň – palmy, bambusy a různé druhy trav a stromů. V třicetistupňovém horku se hodí, že chodíte skoro pořád ve stínu. Okolo sebe slyšíte zvuky pralesa a skřeky zvířat, které vás obklopují. Přesně ty zvuky, které vám reprodukují v tropických pavilonech v zoologických zahradách. Procházíte klecemi s papoušky a exotickými ptáky. V petting farm si můžete pochovat králíčka, pohladit srnku nebo pomazlit prase.  S prasaty se nikdo mazlit nechodí a tak mají klid a jsou pěkně rozvalená ve stínu svých příbytků. Chcete si pochovat leguána, není problém. Papouška na hlavu? Toho dostanete automaticky.

Procházíme si zahradou a jsme fascinovaní tím, jak je zoo udělaná. Neprocházíte po betonových cestách mezi klecemi a pavlinoy. Zvířata tu jsou v obrovských ohradách a ve většině připadů můžete zadarmo až za nimi. U každé ohrady jsou pak dezinfekce na ruce, protože se předpokládá, že na zvířata saháte a potřebujete se pak umýt. Jdeme do výběhu k želvám. Ty jsou obrovské a i na ně je vedro – schovávají se ve stínu a dávají si svačinu. Ládují se okurkama a není to hezký pohled, okurky se jim rozpatlávají kolem celé pusy, všude kolem mouchy. Majestsátní zvíře to možná je, ale jen když se zrovna necpe.

Do výběhu tu můžete i ke lvům, samozřejmě tenhle zážitek už je za poplatek. Předtím, než vás pustí udělat si selfie se lvem, dostanete bezpečnostní školení. Dozvíte se například, že je potřeba se ke lvovi otočit zády, když se na vás chystá skočit. V části zoo s velkými kočkami je i ohrádka s malými lvíčky, kteří si zrovna spolu hrají. I na to, že to jsou ještě koťátka mají tlapky, že by dokázali ublížit. Do sebe se ale zakusují z vesela a honí se po výběhu.

Od velkých koček nás čeká cesta safari busem do další části zoo, přijíždí autobus, které tu na Mauriciu jsou všude – žádná okna, koženkové sedačky po třech připomínající spíš lavice než židle. Nasedli jsme a připravili si Go Pro kameru. Autobus s vámi jede a vy nadskakujete a houpete se, jízda pomalá a i tak velmi zábavná. Zkoušeli jsme to natočit, ale atmosféru to vystihnout nedokázalo. Max si připadal jako na pouťové atrakci a smál se celou cestu. A my vlastně taky.

Horko nás postupně ubíjelo čím dál víc a tak jsme se rozhodli tuhle část zahrady neprocházet celou a vrátit se dřív na oběd. Vylezli jsme si k žirafám na místo, kde si je můžete pohladit a nakrmit. Krmící místo je za drobný příplatek a žirafy moc dobře vědí, kam si pro jídlo přijít. Když si to zaplatíte, máte jistotu, že přijdou a budou blízko. Když si to nezaplatíte, jste pár metrů od těch, kteří žirafy krmí a máte i tak super výhled. Při procházce kolem výběhů využíváme stín stromů a procházíme kolem potoka. Nevynecháváme příležitost hodit do vody několik kamenů (což Maxe od cesty na Fuerteventuru pořád drží a kameny hází i do kaluží).

Pro oběd jsme zvolili restauraci přímo v zoologické zahradě. Objednali jsme si rýži – jednou s kuřecím, jednou s mixem masa a jednou hranolky. Jídlo je tu ostřejší, než jsme zvyklí (a to vydržíme ledacos), s kari a dalším kořením se tu nešetří. Jídlo vypadá krásně a kuře je naporcované uplně jinak, než by ho porcoval našinec – je rozsekané po jednotlivých kusech, takže výsledkem jsou zauzlované a různě zamotané kusy masa. Chválíme si náš nápad dát si k pití kokokosový milk shake. Ke kořeněným jídlům geniální, protože uhasí oheň v puse. Když si objednáte vodu, dostenete ji v litrové plastové flašce zadělanou, abyste si ji mohli odnést s sebou. Při jídle se kolem vás prochází pávi a poletují exotičtí papoušci. Pro dítě dostanete dětskou sedačku. Výhled máte na celou zoo pod sebou.

Když opouštíme zoo, zasekáváme se u dětského koutku hned u vchodu. Max z něj má samozřejmě největší zážitek (ano, před chvílí si hladil želvu, srnku a leguána..). Klouzačky jsou prostě klouzačky a dostáváme ho z nich po půl hodině s řevem.

Jaká ponaučení si pro nás Mauricius chystá na další dny už se nemůžeme dočkat až zjistíme. Už ted víme, že je to nejzelenější místo, jaké jsme kdy viděli. Život je tu pomalý, ale dovolená tu utíká neskutečně rychle a taky že vám přineseme hromadu tipů, co se na Mauriciu dá dělat i když třeba cestujete s dětmi 🙂

Děkujeme za přečtení

Ahoj, jsme Bízovi a cestování s dítětem je sport, který provozujeme už Maxových šesti týdnů. Na cestování máme nejradši nové zážitky, které nám přinese a fakt, že nám rozšiřuje obzory. To samé chceme pro Maxe. Na cestách rádi fotíme a natáčíme. Inspirujte se našimi příběhy a tipy pro cestování s dětmi.

7 důvodů proč odebírat Newsletter