Tento článek je součásti seriálu: Nicaragua 2017

Na cestách potkáváme spoustu zajímavých a inspirativních lidí. A někteří jsou tak inspirativní, že jejich příběh nelze nesdílet dál. Jako třeba Paul. Australan, který se svou rodinou prodal veškerý majetek a přestěhovali se do Nikaragui na strom.


Základní info:

  • Kdy jsme tam byli: září 2017
  • Jak dlouho jsme tam byli: 7 dní
  • Kolik bylo Maxovi: 2 roky a 4 měsíce
  • Jaké bylo počasí: v Nicaragua je stále stejné počasí. Minimálně 30 stupňů (i v noci), ale většinou výrazně víc. Výhoda bydlení na pláži je, že zde fouká příjemný vítr.
  • Jak jsme se tam dostali: taxíkem ze San Juan del Sur, kde jsme vraceli půjčené auto
  • Zajímavosti: Nejlépe funguje elektřina v neděli odpoledne, když ze San Juan del Sur odjedou turisti z klimatizovaných hotelových pokojů
  • Co bylo potřeba před cestou? Zajistit taxi, které nás dovezlo ze San Juan del Sur na Playa Marseilla. Vlastní auto jedině čtyřkolku.

Kdo je Paul?

Paul nás širokým úsměvem vítá ve svém obydlí. Zůstáváme s ním a jeho rodinou několik dnů na naší cestě Nikaraguou. Tenhle dům je jiný než ostatní. Postavil ho jeden chlap vlastníma rukama od základů.

Paul je táta od rodiny. Má tři děti a ženu Charlie. Paul nejdřív pracoval v korporátu. Pak sám rozjel několik úspěšných podniků v Austrálii. Zná pracovní stres a přístup, kdy všechno musí být hotové včera. Už ho nebavilo se za něčím pořád honit. Zaměřil se na nový projekt. Takový, který mu už teď trvá devět let a pořád nekončí.

Dům na stromě v Nikarague

Dům na stromě je vyrobený primárně z přírodních materiálů. Původní verze neměla ani žádné plasty. Plast natáhl nad pokoje až ve chvíli, kdy kvůli silnému dešti protekla střecha a dům to celý propláchlo. Střecha stojí samostatně od pokojů. Její základy jsou hluboké 2,5 metru, to kvůli obrovské váze, kterou drží. Celý dům je postavený velkoryse. Pokoje jsou prostorné (každý má víc než 20m2) a otevřené. Jsou tu dvě patra. V prvním patře těžko rozlišujete, kdy jste “venku” a kdy “vevnitř”. Jsou tu společenské prostory, ve kterých visí houpací sítě, před nimi je bar. Kolem několik stolů a kuchyň. Pokoje jsou oddělené bambusovými prkny. Za obytnou částí jsou koupelny. V horním patře je terasa – houpací sítě a několik pokojů. Dům se pořád rozrůstá a zvětšuje. Paul s ním i do budoucna má velké plány. Fáze 4 je bazén. Fáze 5 bude solární střecha, díky ní budu schopen energií zásobovat celou pláž. Teď je ve fázi 1,5.

Proč Nikaragua?

Poprvé byl Paul v Nikarague před dvaceti lety. S manželkou Charlie byli tehdy na cestě Střední Amerikou a Nikarague se byli rozhodnutí vyhnout. Jeli z Hondurasu a při překračování hranic autobusem je zaujal smysl pro humor místních. “Možná jsme tu Nikaraguu špatně pochopili, pojďme jí dát šanci” rozhodli se zůstat pár nocí v Granadě. Jejich hostitelé jim poradili, aby vyrazili do San Juan del Sur. Doporučili konkrétního řidiče autobusu a rodinu, která je ubytuje. Od té doby se s touto rodinou pravidelně vídají téměř každou neděli na společné večeři.

Už tehdy před dvaceti lety Paul s Charlie poznali, že Nikaragua je výjimečná země s obrovským potenciálem. Viděli, že tu všechno po revoluci teprve začíná a startuje. “Nemohl jsem si tu příležitost nechat ujít” říká dnes Paul o tom, proč už tehdy koupil v Nikarague pozemky v místě svého dnešního domu na stromě. Tehdy se vrátili do Austrálie ke svým podnikům. Po několika letech prodali s Charlie veškerý svůj australský majetek a odstěhovali se do Niky se třemi dětmi ve věku 3, 7 a 11 let.

Do Nikaragui se přestěhovali prý proto, že mu připomínala Austrálii v době, když vyrůstal. Předtím, než se celá zmodernizovala a proměnila se v “západní” zemi. Nejvíce se jim líbilo, jak je Nikaragua rodině zaměřená. “Neděle je tu den pro rodinu” vypráví Paul, “Často se nám stává, že k nám dorazí několik spřátelených rodin a společně vaříme a pijeme…”. Tyto návštěvy se ale zdaleka neomezují na neděli. V úterý je zase den pro přátele, takže to většinou dorazí všichni znova. Nikdo dopředu nic neví. Najednou k vám přijedou auta plná lidí, vyženou vás z vlastní kuchyně, kde ženy začnou vařit. Muži donesou bedny z pivem nebo jiným nápojem a společně se pije a jí.

Kdo je šéf?

“Šéf je Charlie, řekl jsem jí, že už jsem se toho našéfoval dost”. Charlie má na starosti airbnb a pronájmy pokojů, které ve svém domě nabízejí. Paul na domě už jen pracuje, vylepšuje ho a když Charlie potřebuje, dá ji obchodní radu. Podnikat už nechce a hrdě hlásí, že je v důchodu.

Ptám se na děti, jak je to se vzděláváním. “Máme kolem sebe spoustu učitelů, můj kamarád je ředitel školy v Austrálii, rozhodli jsme se děti vzdělávat sami doma” vypráví Paul klidně. Spolu s přáteli učiteli totiž spočítali, že i když děti chodily do školy, učení čistého času zabralo něco okolo 3,5 hodin a to ve třídě plné dětí. “Nejefektivnější způsob učení je ale jeden na jednoho a ten v podstatě neměli děti šanci mít, v tom případě by stačilo 1,5 hodiny denně” shrnuje Paul diskuze se svými přáteli učiteli. Teď se děti učí pravidelně 1,5 hodiny denně. Když něco dětem zrovna nejde, na chvíli se to přeskočí a časem se k tomu vrátí. “Není totiž potřeba, aby se naučili deset různých věcí denně. Děti jsou pak sami motivované se učit nové věci. Zrušili jsme stres ze vzdělávání”. Tahle věta ve mně rezonuje ještě dlouho. Vidím totiž, že se všichni chtějí učit sami a učí se tím organizovat si svůj čas.

Jak se žije na stromě?

Den tu začíná pomalu a zvolna. Paul uklidí stůl po včerejší akci s přáteli, kteří se za ním sjeli. Pak jde na obhlídku nemovitosti a rozhoduje se, zda bude dneska v budovatelském módu, nebo v opravářském módu. Budovatelský mód znamená rozhodování, co se na domě udělá dalšího. Opravářský mód je častější. Většinou se opravují potrubí a dělají se instalatérské práce. Pravidelně dvakrát do roka opravují střechu

Jsou dny, kdy se Paul plácne do houpací sítě a jen čte knihu, nebo vypráví příběhy svým hostům. Jeden z nich je dnes. Sedíme spolu u dřevěného stolu a vypráví o tom, jak s partou kamarádů vymysleli skydiving na prkně. K tomu jsme se dostali od surfovací diskuze. Paul v mládí surfoval, pak se přestěhoval do vnitrozemí Austrálie, kde je jen poušť. S partou tak vymýšleli, jak zapojit prkna i tady a vymysleli akrobatický skydiving s prkem.

Příběhy pokračují a my všichni společně relaxujeme v jeho domě na stromě. Vybudoval ho vlastníma rukama. Bez stresu a hádek. Svému životu teď už říká nekončící dovolená. Naprosto chápeme proč. A co vy? Znáte ten pocit, kdy chcete všechno zabalit, přestěhovat se jinam a začít znovu? Nebo jste to už udělali? Napište nám své zkušenosti 🙂

Děkujeme za přečtení

Ahoj, jsme Bízovi a cestování s dítětem je sport, který provozujeme už Maxových šesti týdnů. Na cestování máme nejradši nové zážitky, které nám přinese a fakt, že nám rozšiřuje obzory. To samé chceme pro Maxe. Na cestách rádi fotíme a natáčíme. Inspirujte se našimi příběhy a tipy pro cestování s dětmi.

7 důvodů proč odebírat Newsletter