DENÍK
Narozeniny na Mallorce

14. 5. 2018 – Palma de Mallorca – poslední den a poslední místo, které jsme se rozhodli navštívit. Vyrazili jsme opět brzo ráno, abychom měli kde zaparkovat a vyplatilo se. V osm ráno bylo parkoviště u katedrály v centru města prázdné, o hodinu později v něm nebylo jediné místo. Katedrála nás hned na první pohled nadchla – je obrovská, před ní vodotrysk (který, řekněme si narovinu, zaujal hlavně Maxe). Prošli jsme si uličky města a kochali se zrovna se otevírajícími obchůdky. Centrum města není velké a dá se projít pěšky do dvou hodin přes všechna malinká náměstí. Park jsme vynechali, protože jsme opět podcenili oblečení (Max měl jen dvě trika a mikinu) a trošku jsme klepali kosu. Vyrazili jsme proto na nákupy.

Poslední zastávka na naší cestě bylo megaobchodní centrum Fan, kde mají mimo jiné Primark – hromadu oblečení za malé peníze a snažili jsme se doplnit zásoby toho, co nám chybí. Nejsme ale milovníci nakupování oblečení, takže jsme v dvoupatrovém obchodě dlouho nevydrželi, koupily základy a vyrazili si dokoupit šunku, kterou bychom si mohli dovézt domů (protože víme, že budeme mít absťák).

13. 5. 2018 – Dnes jsme vyrazili na doporučení našeho hostitele na jedno z nejkrásnějších míst na ostrově – pláž Sa Calobra. Co jsme ale zjistili, že pokud někde platí, že cesta může být cíl, je to právě tady. Na tohle místo totiž vede jedna z nejlepších, nekrásnějších, nejukroucenějších a nejvíc scénických silnic v celé Evropě. Přilákala sem i borce z Top Gearu a my jsme se vydali v jejich stopách. Brzo ráno jsme vstali (to je na tomhle ostrově klíčové, protože když nevyrazíte brzo, jedete za desítkami autobusů) a vyrazili směr Sa Calobra. Vykroutili jsme asi miliardu zatáček, přejeli tak tři hory a viděli jedny z nejlepších výhledů celého ostrova.

Když jsme dorazili na místo, byla nám zima (předpověď tvrdila, že bude dnes nejteplejší den z celého týdne) a měli jsme hlad :D. Prošli jsme si jeskyně až na kamínkovou pláž mezi útesy. Voda tu má neuvěřitelně tyrkysovou barvu a místo je obklopené horami. Rozhodně jedno z nejlepších na ostrově. Vzhledem k tomu, že nás už tlačil žaludek (po dvou hodinách cesty se není čemu divit) jsme se rozhodli najíst se v místní restauraci. Je půl dvanácté a v žádné z místních restaurací (a že jich tu je několik) ještě nepodávají obědy. Naštěstí jsme našli jednu, ve které podávají snídani, a součást jejich bufetu jsou i boloňské těstoviny. Pán nám je ohřál v mikrovlnce a my za ně s úsměvem zaplatili 10 eur za porci. Po nakrmení našich hladových žaludků jsme se vydali směr domov. Odpoledne nás čeká grilovačka a mnohem lepší jídlo 🙂

12. 5. 2018 – Podle předpovědi měl být dnes nejhezčí den. Vymetená obloha a teplo. Realita byla taková, že bylo ceý den pod mrakem a lehce nad dvacet stupňů. Jo, nemá cenu dívat se na předpověď dopředu. Počasí na ostrově je hodně proměnlivé. Každopádně jsme jsme dopoledne vyrazili na super pláž do nedaleké přírozdí rezervace se pohradat v písku, poté nákup a grolování na terase. Dlší fajn den 🙂

11. 5. 2018 – Dneska jsme jeli na nejsevernejší bod ostrova, kde jsou krásné útesy, pláže, kopce, skály a hlavně silnice! Příroda je tady opravdu pěkná a počasí asi stále příznivé. K majáku, co je zcela na severu vede krásná klikatá silnice, která hooooodně láká cyklisty. Je jich tu hromada a pokud narazíte na auto, které se je bojí předjíždět, povezete se několik kilometrů za jedním cyklistou (a ostatní cyklisti vás budou předjíždět).

Cestou zpátky jsme se zastavily na pláži, kde se Max chtěl za každou cenu koupat (a my mu to nechtěli dovolit, voda není moc teplá). Proto se rozhodl zaprasit se ovocnou kapsičkou a polít si jí celé břicho. Tím pádem jsme ho museli umýt a on se opravdu mohl vykoupat. Pláž jsme si užili. Voda tu je nádherně čistá a má stejně směšnou barvu, jako třeba na Mauriciu. Člověka to láká tam skočit.

10. 5. 2018 – Dneska jsme jezdili.  Hned ráno jsme, na doporučení našeho pana domácího Rádi, vyrazili do města Valldemossa. Městečko komplet kamenné a naprosto kouzelné. Pokud sem někdy zavítáte, zkuste to jako my do desáté dopolední. Na jedenáctou sem dorazí několik autobusů plných turistů a ve městečku už se nejen ani nehnete. Uzoučké uličky, fantastické výhledy na okolní skály i na městečko, které je mezi nimi schované jako poklad. Max byl stejně nejvíc unešen z bagru, co tam pracoval.

Protože si užíváme luxusu místního průvodce, na oběd jsme vyrazili do Argentinské all you can eat restaurace, kde jsme se nacpali hromadami masa, kterou jsme trávili až do večera. Odpoledne jsme jeli na krásnou pláž Cala Pi. Je malinká a schovaná mezi skálami (což vypadá, že je tu docela zvykem) a pláž lemují rybářské loďky a jejich garáže. Na zpáteční cestě jsme objevili čirou náhodou vyhlídku na moře a skály a maják. A objevili jsme ji jen díky tomu, že se děťátko uprostřed cesty rozhodlo, že potřebuje čůrat, ještě, že ho máme 🙂

9. 5. 2018 – Po příletu na Mallorcu jsme zjistili, že je tu trošku větší kosa než v ČR (alespoň v době našeho odletu, ne že bychom nebyli varováni). Rozhodli jsme se proto náš první den strávit dlouhou procházkou a v interiéru teploučkého akvária. Z Arenalu, kde bydlíme u našeho fantastického pana domácího Radka, jsme vyrazili pěšky po pláži směr Palma Akvárium a po pěti kilometrech nošení děťátka na rukou jsme došli do cíle. Po cestě nám bylo divné, že tu nepotkáváme žádné rodiny s dětmi, ale hlavně nadrané němce.. Po příchodu do Palma Aquarium nám došlo, že jsou pravděpodobně všechny rodiny s dětmi z celého ostrova v akvárku dnes s námi.

Vstup do akvária je 25 eur za dospělého, děti do čtyř let jsou zdarma (ale užijí si mnohem víc legrace, než dospělí). Potom, co jsme prokličkovali nasardinkovanou první částí budovy akvária jsme došli ven a už jsme konečně mohli i roztáhnout ruce (a vyndat foťák z batohu). Prošli jsme tropickou částí akvária, udělali si povinnou fotku u vodopádů a pak vyrazili rovnou ke žralokům, na které jsme se těšili nejvíc. Mají tu velké modré a tygrované, celkem tu plave 11 žraloků a jako bonus tu mají před každým sklem velké polštáře pro děti, na které si můžete sednout (nebo lehnout) a kochat se, dokud si neotlačíte lokty, nebo zadek. Po projití žraloků jsme objevili dětské hřiště, kam mají dospělí vstup zakázán (protože je všechno dělané pro malé lidi), takže děti mohou objevovat vesele sami – hromady klouzaček, které vedou do kuliček, prolézačky a vůbec spousta věcí, kvůli kterým naše dítko nechtělo prostor opustit. Ven jsme ho vytáhli až s příslibem dalších žraloků (a želv.. a rejnoků.. a žlutých rybiček..). Cestou zpátky jsme děťátko zase celou cestu museli nést na rukou, takže takhle dlouhou procházku si už asi příště rozmyslíme.

8. 5. 2018 – Naše děťátko si každé ráno balí hračky do baťůžku a hlásí, že jede do Španělska. Rozhodli jsme se mu udělat radost a jeho třetí narozeniny oslavíme na Mallorce. Letěli jsme z Wroclavi přímým letem letem do Palma de Mallorca, půjčili auto a dojeli na byt ke známému, u kterého bydlíme. Zatím jsme viděli jen kus města, kde jsme a je to tu jeden němec za druhým. Další dny budou zajímavější.