Turisti na Mauriciu

Jsme na Mauriciu už pár dní a sžíváme se s naší rolí turistů na tomhle úžasně zeleném ostrově. Pro vás přinášíme zajímavé poznatky o tom, co se tu dá podnikat, když cestujete s dětmi a chcete to ve zdraví přežít a dovolenou si vychutnat. My na Mauricius vyrazili celkem na 11 dní s téměř dvouletým dítětem a dny se snažíme netrávit jen u vody, i když k tomu teplý indický oceán přímo vyzývá. I když jsme tu v “období dešťů” (což znamená že každé ráno, kolem páté hodiny tak deset minut prší) a v době místního podzimu, je teplota vody cca 28°C a teplota vzduchu neklesá pod 30°C snad ani v noci.

Teplá voda a hromada Čechů

Co nás tu zatím nejvíc překvapilo? Kolik tu potkáváme Čechů. Už jsme tu potkali několik párů a rodin, celkem kolem deseti českých skupinek a to tu jsme teprve čtyři dny. Skoro to vypadá, že tvoříme po Francouzích a Němcích třetí nejpočetnější turistickou skupinku (jak jsme později zjistili, nejvíce je zde Indů).

Sedmibarevná země a Alexandra falls

Mauricius stojí za návštěvu nejen pro možnosti super koupání a relaxu u vody, ale rozhodně by se měl i prozkoumat. Tentokrát jsme zamířili na vodopády a vyhlídky. Národní park Georges National Park jsme projeli částečně autem, částečně jsme ho prošli. Část parku je vlastněná soukromníkem, platí se tedy vstupné. Výhodou je dostatek parkovacích míst na jednotlivých vyhlídkách a fakt, že na ně vedou silnice. Nemusíte se tedy vláčet kilometry v horku s dítětem (to si vyzkoušíme jinde..).

V národním parku je několik vodopádů, ty nejkrásnější z nich jsou rozhodně Alexandra falls. Vysoké jako socha svobody i s podstavcem. K výhledu na ně můžete využít několik pozorovacích míst, ty jsou dobře označené v mapách. Skromně uznáváme, že to jsou ty nejkrásnější vodopády, které jsme kdy viděli. Ale znáte to, co je vodopád, když se u něj válí na vyhlídce malé roztomilé kotátko 😀 To ukradlo pozornost všech dalších turistů a všichni ho fotí a natáčí. Koťátka asi na instagramu frčí, zkusíme to taky.

Naše cesta pokračovala k sedmibarevné zemi – tady doporučujeme počkat si, až se trošku zatáhne (mraky), kontrasty na zemi tak víc vyniknou. Sedmibarevná země u nás rozvířila diskuzi o tom, jak často a intenzivně musí místo odplevelovat a odtravňovat. Všude jinde tu je totiž zeleň. Podotýkáme, že místní se odsud zametají i listí, aby kontrasty řádně vynikly a turista odjel spokojen.

Když jeden výhled nestačí

Při cestě do této části ostrova doporučujeme projít si větší část parku Black river Georges national park. Konkrétně vyhlídka Georges je dechberoucí. Zeleň kam se jen podíváte, jste tak vysoko, že pod vámi létají ptáci a mraky jsou téměř na dosah ruky. Po pravé straně šumí vodopád. Voda tu padá desítky metrů a je jediná, co rozbíjí okolní všudypřítomnou zeleň. Vyražte ráno. My jsme přijeli dopoledne, čekala nás příjemná dešťová sprcha. To mělo minimálně jeden pozitivní efekt – místní stánkaři se běželi schovat pod střechu a nelanařili nás jako jediné kolemjdoucí turisty na nákup všech možných cetek. Pokud jste nakupovací typ, seženete tu v pěti stáncích vše od dřevěného ptáka Dodo po hedvábné šátky a ručníky s mapou Mauriciu.

Jak jsme ne/vyšlapali na Le Morne

Hora Le Morne prý nabízí jeden z nejkrásnějších výhledů na Mauriciu a my si ho rozhodně nechtěli nechat ujít. Ráno jsme si sbalili litr a půl (=málo) vody a vyrazili na tůru. S Maxem v nosítku jsme šlapali pralesem. Vzduch stál, nasáklý vlhkostí a okolní prales se potil stejně, jako my. Kolem nás se po cestičce na horu rozrůstají kaktusy a slyšet je cvrlikání tropického pralesa. S Maxem v nosítku jsme se při cestě nahoru několikrát nedobrovolně vystřídali (dítě je na cestách šéf a tak si diktoval, kdo ho má zrovna nosit).

Připraveni na vše, kromě ubíjejícího vedra, jsme šlapali, odfukovali a Michal se snažil naplánovat, kolikrát se můžeme při cestě napít, aby voda nedošla moc brzo. Nepodceňte zásoby jako my! Došli jsme do dvou třetin hory a zastavila nás cedule říkající, že za tímto bodem nás čeká nebezpečné šplhání a děti dál nesmí. Zkusili jsme pokračovat, zastavil nás chlapík, který říkal, ať neblbneme a poradil výhled v naší výšce. Na chvíli nás zamrzelo, že nebudeme pokračovat. Při pohledu na výhled, který se nám ale nabízel už teď nás lítost rychle přešla.

Vyhlídka byla vystouplé místo schované za rohem skály. Nebyla vidět, vedla za keře. Na vyhlídce bylo pár kamenů a na nich se vyklala nepevně usazená lavička. Fotíme a natáčíme. Chytáme balanc jak se jen dá a kocháme se výhledem – zelený ostrov, oceán na obě strany, obklopený bílými plážemi, do kterých sestupují zelené hory. Kolem létají ptáci a celé je to tak nějak dechberoucí. Po chvilce se rozhodneme opustit výhled a vrátit se k autu. Potkáváme další skupinku čechů a radíme se s nimi, kde všude už byly a co stojí za návštěvu. Max usíná v nosítku na cestě dolů. Paradoxně se nám cesta zpět zdá mnohem delší a náročnější, než cesta nahoru. U výstupu se podepisujeme do knihy a dopisujeme čas návratu, aby místní strážníci věděli, že jsme přežili cestu a nezůstali trčet na hoře.

Jen tak se zchladit..

Slunce pálilo nemilosrdně, voda došla hned a my se naivně rozhodli vyrazit k vodě. Plán byl sehnat si tu jídlo a „zchladit se“. Jídlo jsme sehnali asi na desátý pokus (hledání stánku s jídlem u pláže, cesta do supermarketu, cesta do restaurace kolem supermarketu, cesta zpět do supermarketu pro bagety, cesta zpět na pláž a hledání restaurace). Ve vodě se ale zchladit nedalo. Měla tak třicet stupňů a my střídali stín a vodu a stín a vodu a doufali, že se brzo zatáhne. Mraky nikde a tak jsme se vzdali a vyrazili už ve čtyři odpoledne zpět do našeho klimatizovaného bytu. Namazali jsme se poopalovacím chladícím krémem z aloe vera (koupeným při třetí cestě do supermarketu), který jsme tu koupili a čekali na večer, až zapadne slunce.

Večerní procházka po pláži je na zchlazení stejně nejlepší. Procházíme pláž i město, ve kterém bydlíme. Objevujeme indické čajovny, zlatem ozdobené domy s tisícem sošek hinduistických bohů. Kořeněné vůně z vonných tyčinek nejsou v těchto končinách nic neobvyklého. Na pláži je večer překvapivě rušno. Desítky rodin sem chodí pravidelně piknikovat, grilovat, bavit se. My procházíme po pláži a nasáváme pozitivní vibrace ostrova. Rodinky grilující si na pláži jídlo kolem nás, každý si užívá pohodový horký večer. Zaboříme nohy po kotníky do vody a je nám dobře. Další den nás čeká další dobrodružství a my už víme, že tohle místo máme zaryté hluboko v srdci.