Tento článek je součásti seriálu: Nicaragua 2017

Po západu slunce uleháme do postele, schováváme se pod moskytiéru a šum oceánských vln nás ukolíbá rovnou ke spánku. Ráno se probouzíme po prvních paprscích slunce a rovnou z postele můžeme pozorovat ptáky, kteří si hrají na stromech okolo nás. Bydlet na stromě u pláže může být idylka.


Základní info:

  • Kdy jsme tam byli: září 2017
  • Jak dlouho jsme tam byli: týden
  • Kolik bylo Maxovi: 2 roky a 4 měsíce
  • Jaké bylo počasí: v Nicaragua je stále stejné počasí. Minimálně 30 stupňů (i v noci), ale většinou výrazně víc. Výhoda bydlení na pláži je, že zde fouká příjemný vítr.
  • Jak jsme se tam dostali: taxíkem ze San Juan del Sur
  • Zajímavosti: Kousek od domu je řeka, ve které se plácá krokodýl Rocco
  • Co bylo pořeba před cestou? Zajistit si taxík, který ví, kde ubytování najít (požádali jsme přímo Paula, který nám ho domluvil)

Takový dům na stromě jsme si pronajali přes airbnb. Postavil ho Australan Paul se svojí rodinou a už tu devět let bydlí. (Víc o Paulovi a jeho dobrodružství se můžete dočíst v dalším článku). Život se tu zpomalí. Nevím ani, co je za den. A netrápí mě to. Dodávka s čerstvým ovocem a zeleninou přijíždí dvakrát do týdne. Nejbližší obchod je víc než dva kilometry daleko. Jde se do něj džunglí.

V Nikarague na stromě

Starosti člověka se tu zredukují na to, aby se nezranil a měl co pít. Vody je tu dost. K dispozici je voda dešťová i ze studny. Dešťová je lepší. Prohání se tu ručně vyrobenými pískovými filtry. Časem zkoušíme i nefiltrovanou. Když to žaludek ustojí, budeme mít hned větší zdroj vody. Paul vzpomíná na období sucha, které je tu před pár lety zastihlo. Několik měsíců nepršelo a vysychala i voda ve studně. Poznalo se to podle toho, že byla slanější než obvykle.

Po pár dnech máme už všechno oblečení prosolené. Nejen od vody, ale i od vzduchu. Pračka tu je, ale zlenivěli jsme a prát se nám zatím nechce. Stejně by se oblečení hned prosolilo zpátky. Místo toho si užíváme pohodu v houpací síti. Línější tu jsou i psi, kteří se prohání po pláži tak nějak pomaleji. Nic je nehoní a není kam spěchat.

Obědy s výhledem na krokodýly

Většinu jídla jsme si dovezli s sebou. Zásobu sušenek a bonbonů. Hlad zaženeme v restauracích, chuť na sladké by nás ale mohla dohnat. Restaurace tu jsou v okolí čtyři. Všechny na pláži a ve vzdálenosti do 400 metrů. Všude se výborně a relativně levně vaří. Nikaragujská kuchyně není světově proslulá, ale obyčejné kuřecí maso s rýží tu chutná božsky. Nakládají ho na dlouhou dobu do různých omáček, aby se chuť a vůně do masa měla čas natáhnout. Jako příloha se servíruje rýže, zelenina a smažené plátky banánů. To považujeme za delikatesu. Smažené proužky banánů (obdobné našim brambůrkám) si můžete koupit i ve městech na ulici. V restauracích je často dostanete jako přílohu k jídlu.

Během našeho dnešního oběda jsme měli o zábavu postaráno. Vybrali jsme nedalekou restauraci na kůlech, která je hned nad řekou. Přes celý oběd jsme mohli pozorovat místního krokodýla Rocca, jak chiluje v řece a postupně se přesouvá z jedné části do druhé. Dlouho jsme si mysleli, že je to klacek. Vždycky jsem si myslela, že se krokodýl bude hýbat rychle a bude jasně rozpoznatelný. Nebyl.

Když prší, je co pít

Do oceánu se koupat nechodíme. Jsou tu vlny a maximálně se jdeme jen smočit na kraj. I tak se musíme několikrát za den sprchovat, abychom se osvěžili. Ve sprchách teče voda ze studny. Teplá voda tu neexistuje. Není potřeba. Luxus vlastní koupelny na pokoji tu taky nemáme. Vybrali jsme si pokoj v patře stromu s balkonem. Místo koupelny máme výhled na oceán. Když potřebujeme na záchod, musíme jít ze schodů mimo náš strom do “koupelnové části”. Ta je napojená na barely s vodou ze studny. Schody jsou osvětlené vánočním led řetězem. Stačí to.

Není tu nic navíc a všechno je funkční. Paul nám poradil, na kterou stranu pokoje si máme dát věci, kdyby mělo pršet. Mohla by protékat střecha. Tu pravidelně opravuje dvakrát do roka. S domem má velké plány. Fáze 4 a 5 bude znamenat vybudování bazénu před domem a rozšíření zadní části domu. Teď je ve fázi 1,5. Na domu pracuje 9 let.

Co se nám tu líbí nejvíc? Houpací sítě tu jsou všude. Nestane se, že by na vás nějaká nezbyla. I Max už houpacím sítím přišel na chuť. Nějakou si budeme muset pořídit domů.

Děkujeme za přečtení

Ahoj, jsme Bízovi a cestování s dítětem je sport, který provozujeme už Maxových šesti týdnů. Na cestování máme nejradši nové zážitky, které nám přinese a fakt, že nám rozšiřuje obzory. To samé chceme pro Maxe. Na cestách rádi fotíme a natáčíme. Inspirujte se našimi příběhy a tipy pro cestování s dětmi.

Přihlaste se k odběru newsletteru

7 důvodů proč odebírat Newsletter