Turistické pasti a další nebezpečenství ostrova Mauricius

Mauricius je ráj, do kterého je radno vycestovat s dítětem i bez něj. Mauricius ze své pozice ráje umí těžit – velká část ostrova žije především z naducaných peněženek turistů. Někdo si Mauricius prohlédne jen z balkonu svého hotelu a pláže před ním. Další se nechá taxíkem a hotelovou dopravou převážet mezi atrakcemi. My chceme Mauricius poznávat převážně sami, vlastním tempem a s vlastními plány. Proto se snažíme turistickým pastem vyhýbat, jak čert kříži. Na Mauriciu je takových turistických pastí požehnaně. Ted přichází přiznání: do dvou z nich jsme spadli i my.

Turistické pasti

První turistická past na Mauriciu nás čekala ve chvíli, kdy jsme se chtěli jet podívat na ostrov Ile aux Cerf. Ostrov, o kterém se říká, že má jedny z nejkrásnějších pláží světa. Byla by škoda se na něj nepodívat, když už jsme tak blízko. Jenže je to ostrov a je potřeba se na něj nejak dostat. Jak? No po vodě. Strejda Google poradil, že nejlepší je vyrazit z městečka Trou d’Eau Douce a tam si sehnat dopravu na ostrov. Zvažovali jsme možnost půjčit si člun a sami tam dopádlovat. Google ale neporadil, kde se dá na místě půjčit člun a tak jsme vsadili na jistotu a řekli si, že dopravu seženeme na místě. Určitě tam budou chlápci nabízející dopravu. Jednomu řeknem.

Hledej, šmudlo

Přijeli jsme do městečka a po čuchu hledali vodu a u ní parkoviště. Už po cestě bylo jasné, že městečko je rušné a „chlápka na odvoz“ nebude problém najít. Nejdřív jsme ale potřebovali parkovací místo. Jeden chlapík nám už od chodníku ukazoval, že na parkovišti místo je. Po vystoupení z auta si nás hned odchytil a že jestli chceme na ostrov, tak támhle má loď, že nás vezme na ostrovy oba, na druhém že nás čeká oběd, že to je pětihvězdičková restaurace (ukázal fotku plastových židliček u plastového stolku s ubrusem) a že to celé jen za 1200 rupií (cca 900) na osobu, dítě zadarmo a dají mu i najíst. Ptáme se, kolik nás bude stát, když nás odveze jen na ostrov, cenu říká 500 rupií na osobu. Po krátkých propočtech se rozhodujeme pro pád do turistické pasti a bereme dva ostrovy i s obědem. Aspoň nebudeme hladovět a hledat někde beznadějně jídlo (ano, občas se nám to stává). Platí se samozřejmě v hotovosti.

Tohle je moje loď

Čekáme u lodi, na kterou chlapík ukazoval, že je jeho, ale chvíli se nic neděje. Po cca čtvrt hodině nás chlapík pošle s jiným borcem za skupinkou dalších ulovených turistů a společně nás nakládá na uplně jinou loď. Motorový člun nás odváží na první ostrov, kde na molu čeká další skupina týpků, kterým řidič ukazuje, kdo je z jaké skupiny. Nás si bere chlapík v kšiltovce, tmavomodrém tričku a světlých kraťasech. Je potřeba si ho zapamatovat. S ním se v jednu hodinu potkáváme znova na molu a ukáže nám, jaká loď nás odveze na další ostrov, kde nás čeká oběd.

Ille aux Cerf

Teď máme ale šanci si za dvě hodiny projít tenhle malý ostrov obklopený mělkou lagunou. Sundáváme boty a utíkáme od turistů rozvalených u barů na lehátkách na bílé pláže, na kterých jsme v podstatě sami. S dítětem blbneme v mělké laguně, zkoušíme společně plavat, fotíme se a užíváme si báječnou tyrkysovou vodu. Přecházíme mezi plážemi, abychom si prohlídli i kousek přírody na ostrově, lovíme mušle, pozorujeme vodní šnečky a pořád dokola se máčíme. Voda tu má tak dokonale tyrkysovou barvu, že celá scenérie vypadá pohlednicově. Překvapuje nás, kolik prostoru pro soukromé místo tu máme. Jsou tu pláže, na kterých jsme opravdu uplně sami.

V jednu hodinu přicházíme na molo a po prvotních zmatcích (kde je ten chlapík s kšiltovkou? jak poznáme naši loď?) přijíždí jiný chlápek na jiném motorovém člunu, na člunu má stejné logo jako my na papíru od borce na parkovišti. Ptáme se a potvrzujeme si, že tahle loď nás doveze na další ostrov na oběd (a ten se bude fakt hodit, protože Max už chvíli neříká nic jiného než papaaa a ani místní bageta nezabrala). Na speedboat nás nastupuje dalších šest a vezeme se na oběd. Čekají nás otevřené velké party stany, s plastovými židličkami a stolky s ubrusy, přesně jako na fotce. Vybíráme stolek co nejblíž k vodě a čekáme.

Oběd na opuštěném ostrově

První chod – ogrilované česnekové bagety. Nic pro můj labilní žlučník. Michal a Max si jich ale pár dávají. Obsluhující číšník (týpek s dredama v tričku a kratasech) po chvíli nabízí hostům cosi kulatého a ostnatého. Ptáme se o co jde – je to seafood – jídlo z moře, vydlabává se lžičkou a zakapává citronem. Já neriskuju, Michal též odmítá. Další chod – rýže, kuřecí grliované stehno, místní kuřecí klobása a ryba. Max dostává vlastní porci rýže s kuřetem. Zaujalo nás, že kuře tu porcují výrazně jinak než my (více v dalším článku). Pochutnáváme si na rýži s rozinkami a kousky ananasu, rybku zakapáváme přiloženou limetkou a snažíme se dostat do kuřete. Oběd nás uspokojuje a přemýšlíme, jestli bude sladká tečka. Bude. Poslední chod jsou krájené pomeranče a grilované banány. Ty jsou naprosto luxusní – grilují se podélně rozříznuté, potřené pravděpodobně nějakou směsí s cukrem a teplé. Krásně voní a ještě líp chutnají. Musíme vyzkoušet doma.

Po výborném obědě si domlouváme čas odjezdu a procházíme si ostrov. Tady už jsme opravdu téměř sami. Víc než 50 turistů tu není, většina z nich je rozesetá po restauracích. Jen pár z nás si vyrazilo užít místní pláže (a házení kusů korálů do vody). Odpočíváme ve stínu stromů a hodnotíme, že tahle turistická past není vůbec špatná. Na Mauriciu jste sice pro lovce turistů jen pytle peněz, když ale platíte, tak vám slouží, jsou milí a nápomocní. Takže nakonec proč ne.

Delfíni na Mauriciu

Do druhé turistické pasti jsme spadli cíleně a plánovaně. Plánovali jsme si totiž plavání s delfíny v jejich přirozeném prostředí na moři. Nabídka plavání s delfiny je tu široká a většinou znamená motorový člun a cca 2,5 hodiny. Alternativou je výletní katamarán, kde se servíruje i jídlo a vidíte nejen delfíny, ale i další místa a vezmou vás i šnorchlovat. Další možností je půjčit si vlastní kanoe a vydat se na širé moře pronásledovat delfíny sami. My vybrali katamarán, cena byla o 7 eur na osobu vyšší než u motorového člunu a nás zajímalo, kam nás ještě vezmou – tedy jaký bude crystal rock a benitiers island. První zastávka byli delfíni. Vidělli jsme je proskakovat vodou, plavali chvíli i podél naší lodi. Byla jsem nadšená, že jsem je viděla a bylo mi jich líto, když jsem viděla další motorové čluny plné turistů, jak je pronásledují. Do vody jsem za nimi nakonec neskákala. Delfíni si zaslouží vlastní klid a svobodu. Už jen vidět je, jak si plavou ve vodě bylo..dechberoucí..

Chcete taky vidět delfíny, jak nám plavou pod katamaránem? Mrkněte na naše video z mauricijského putování https://www.youtube.com/watch?v=ZiTfNVCUPlE

Šnorchlování

Druhá zastávka – šnorchlování. Šnorchly jsme dostali na půjčení a s Michalem jsme se prostřídali ve vodě a na lodi (jeden hlídal Maxe a druhý se kochal korály a rybkami). Když jsem vylezla z vody, Michal si šel do vody ještě jednou a po chvíli se vrací a ptá se, jestli chci povzbudit. Povzbudit? Jak? Rozhodl se povzbudit můj strach z hadů a vypráví o tom, jak se támhle jeden plazí po dně, že si ho chtěl vyfotit zblízka, ale pak si uvědomil, že všichni vodní hadi jsou jedovatí a mohl by dopadnout hůř, než po útoku opic. Navíc dobře zhodnotil své síly a hadovi v moři by těžko utíkal. Tolik k dalšímu nebezpečenství na ostrově.

Benitiers Island

Na závěr výletu jsme zakotvili kus od Benitiers Island. Ten je obklopen mělčinou a v botách do vody (které nemáme), se na něj dá dojít pěšky i z Mauriciu. Vyzvedává nás motorová loďka, veze kolem Crystal rock a vykládá na Benitiers Island. Ostrov, který má špinavý písek, ve vodě hromadu ježků a na břehu miliardu prodavačů škeblí, mušlí a korálků. Měli jsme dvacet minut na projití a neměli jsme ambice je nijak výrazně využít. Max usnul už po cestě na člunu a tak bylo cílem zalézt si do stínu a ostrov přečkat. Max se nakonec probudil krátce po výstupu a tak jsme nakonec házeli kamínky do vody, jako ostatně všude, kde jsou nějaké kamínky a voda. Návštěva ostrova Benitiers nám přišla trochu zbytečná. Jinak celý výletní katamarán byl naprosto fantastický – spousta dobrého jídla, dostatek pití, gril přímo na palubě.. pohoda.

Mauricius v sobě skrývá spoustu krás a tím pádem i spoustu pastí na turisty. Mějte na paměti alternativy, a když už se rozhodnete do nějaké pasti spadnout, nemusíte litovat. Bude o vás vždycky dobře postaráno, protože jste zdroj peněz. Nezapomeňte na dýška. Lovu zdar a lovu turistů zvlášť