Mauritius hinduistický (a další)

Život na Mauriciu plyne pomalu, ale dovolená tu utíká neskutečně rychle. Už teď víme, že nestihneme prozkoumat všechny krásy ostrova a musíme prioritizovat. Moje původní iluze, že vystoupáme na co nejvíc vyhlídek, ostrov projdeme křížem krážem pěšky a poznáme místní život se srazila s realitou očekávání Michala a Maxe. Michal chce trávit dny ideálně na plážích (kdo se mu diví, tady má voda trojnásobnou teplotu než v Čechách vzduch) a Max by nejradši celý den sbíral kameny a házel je do vody. Vlastně jsem ráda, že jsme podnikli alespoň pár výletů a ostrov více méně poznali.

Mauricius je mix tří náboženství

Na Mauriciu se míchají tři náboženství – hinduismus (hinduistů je tu většina), křesťanství a islám. Míchají znamená, že jsou na ostrově přítomné všechny tři. Lidi tu společně pracují a fungují. I tak jsou ale do určité míry oddělené. Při křižování ostrovem si nejde nevšimnout, že jednotlivá městečka jde rozlišit právě především podle náboženské komunity, která zde žije. Hinduistické vesničky a městečka mají zdobené domy a malé chrámy spoustou barevných sošek bohů. V křesťanských vesnicích najdete kostely, které znáte i u nás (trochu skromněji vybavené, často bez vybarvovaných oken). Muslimské vesnice poznáte podle bílých a na malé vesnice velkorysých mešit. Jsou vzdušné, s velkými sloupy a oblouky. Domky se v jednotlivých vesnicích už tolik neliší. Zateplení tu neexistuje, první a poslední vrstva zdiva je cihla. Některé „domky“ jsou jen plechové a připomínají garáž s okny. Dvoupatrové domy mají spodní patro často zařízené jako obchody. Místní tu nosí obrovské náklady na hlavě nebo ramenou. Viděli jsme tu několik chlapíků, kteří nesli asi třímetrovou horu plastových kýblů, košťat a dalšího náčiní, vše svázané dohromady si přidržovali jednou rukou na pravém rameni a v levé ruce nesli další uklízecí náčiní. Nebo ženu, která na hlavě nesla obrovské banánové trsy, které mohly vážit tak dvacet kilo.

Hinduismus na Mauriciu

Jedna z těchto cest napříč ostrovem nás zavedla k posvátnému hinduistickému místu Ganga Talao, neboli Grand Bassin. Kráterové jezero, které leží v nadmořské výšce 55O m láká hinduisty nejen z celého ostrova. Ti věří, že v jezeru je voda z Gangy. Jak by se sem dostala? Má to svůj příběh! Bůh Shiva a jeho žena Parvati spolu cestovali a Shiva ji chtěl ukázat nejkrásnější místa světa. Vzal jí tedy ukázat Mauricius (logicky). Během této cesty nesl Shiva na hlavě vodu z Gangy, aby zabránil povodním světa. Když chtěli přistát na Mauriciu, nedopatřením se mu trocha vody vylila a zaplnila kráter. Takhle podle legendy vznikl Grand Bassin. Mysleme si o tom, co chceme, my se jeli podívat. Přivítala nás 33 metrů vysoká socha boha Shivy. Na druhé straně silnice se mu zrovna sochá kámoš, ten bude mít na pomoc lva. Po schodech jsme si vyšlapali na kopec až k Hanuman Temple, odkud je výhled na celé jezero a sochy odsud vypadají jako by kráčely okolním lesem. Zazvonili jsme na zvon a snědli banány, které jsme s sebou vzali pro opice (což radil strejda Google). Opice tu na kopci nebyla ani jedna a tak jsme pokračovali zpět k jezeru projít si chrámy.

Vonné tyčinky a barevné sošky

U hinduistických chrámů na jezeře je několik soch, různě barevní bohové jako by se vznášeli nad vodou. Je tu všudypřítomná vůně zapálených vonných tyčinek. V jednotlivých místnostech je před téměř každou soškou boha připravená krabice na dary. Ve stínu tu odfukují psi a kolem jezera se prohání smečka opic. Jedna rozvážnější opice zrovna dojedla banán, sedí na betonovém sloupku u jezera a troluje fotografa, který trpělivě čeká, až se otočí jeho směrem. Opice se místo toho pravidelně drbe na zadku a pohazuje ocasem. Zrovna když to chlapík vzdal jsem zkusila štěstí a opice se na mě podívala. Pokračujeme dál a Michal se v nosítku s Maxem rozhodl udělat si vlastní fotku opic. S GoPro kamerou se to má ale tak, že když chcete něco vyfotit zblízka, musíte k tomu přijít. Blízko. A strčit opici GoPro kameru před obličej? Najednou slyším jen rychlé proběhnutí Michala v žabkách s klukem v nosítku kolem sebe a za nimi se řítí smečka pěti opic. Radši se odsud klidíme, než nám poškrábou nosítko.

Navštívit Grand Bassin rozhodně stálo za to. Měli jsme štěstí, že jsme neměli standardní Mauricijská vedra s přímým parnem na slunci. Na návštěvu tohoto místa je ideální zvolit zatažený den. Celé místo projdete za hodinu. Do chrámu můžete chodit bez omezení, nicméně si předem sundejte boty a respektujte dress kód – žádné krátké sukně, tílka ani kraťasy. Fotit tu můžete bez omezení. Neprovokujte opice a vezměte s sebou banány.